Stalin na povrchu a pod povrchem - aneb nechte ho jak je

Stalin se v poslední době opět dostal do veřejného dění, díky nápadu zde zrealizovat prostory určené Národní Galerii. Nápad řešený poněkud zrychleně a těžko zatím říct, jestli by zasahoval nejen pod povrch legendárního Stalina, ale i nad něj.

Historie Stalina se začala psát v roce 1949, kdy se začalo se stavebními pracemi a vše bylo hotovo v roce 1955. Svému účelu místo sloužilo jen do roku 1962, kdy bylo celé sousoší odstřeleno a po něm zůstaly trosky v majetku Pražanů jako rarita a zbytek byl utopen ve Vltavě.

Co ale zůstalo, je vlastně to nejcennější. Kdybychom šli hluboko pod povrch, jsou pod Stalinem jako stavební materiál ty nejcennější kameny z naší země. Najdou se tu kameny z vypálených Ležáků, z Velehradu, z Bezdězu, z Řípu, z nedaleké Staroměstské radnice a z dalších opravdu cenných lokalit národního významu. Takovou poctu si Stalin nezasloužil a užíval si ji jen pár let, pro nás tam jsou tyto kameny zachovány stále. Celý seznam cenných artefaktů lze nalézt přímo u kyvadla.

Další hodnotou místa je samotný materiál, ze kterého je areál postaven. Jedná se o kvalitní žulu a troufám si říct, že v době betonové už nikdo nikde nic podobného nepostaví. Především by se jednalo o nesmírně drahou investici, která se kdysi uskutečnila, a když budeme rozumní, vydrží nám na věky.

Desítky let je místo po bývalém diktátorovi a nyní hovorově u kyvadla, využíváno jako místo relaxace. Místo, kde se dají pořídit jedny z nejkrásnějších fotografií Prahy a kam zamíří nejeden cizinec, aby se podíval na město nad Vltavou pěkně z výšky. Časem přibyla kavárna a hlavně lidé vyznačující se zálibou ve spojení koleček a hladkého povrchu. Skejťáci. Toto místo je svojí podstatou určené ke svobodnému projevu a především pohybu. Na čemkoliv.

Zamýšlená rekonstrukce, která by měla změnit povrch samotného Stalina, by toto místo neskutečně narušila. Najdou se hlasy o tom, že skaters jsou za rozebíráním žulových schodů a těm doporučuji projít se po Stalinovi nyní. Vlastnoručně vyrobené překážky z doneseného materiálu, nebo vyrobené nové žulové překážky a postavené tak citlivě, že byste je považovali jako přirozenou součást místa.

Skejťáci jsou na Stalina právem hrdí a místo je známé po celém světě jako místo, kde se dá nejen perfektně jezdit, ale hlavně tu člověk cítí genius loci jako hrom. O fascinujícím místě nad Vltavou okem cizince, lze najít obsáhlý článek na tomto odkazu.

Nelze zakončit jinak než přáním aby nám Stalin v této podobě, neboli bez něj, zůstal na věky.

(Článek byl vydán 13.9.2018)

Galerie