Fámy o skateboardingu s Maxem Habancem

Článek vyšel v příloze deníku Sport dne 24.4.2020

Dneska radši vynecháme aktuální situaci kolem sportu a budu se věnovat tématu, které existuje v nezávislosti na času a prostoru. Fámy o skateboardingu. Na svých zkušenostech se pokusím popsat pár věcí, které kolují, a není na nich vlastě mc pravdy.

„Je nebezpečný!“

Skateboard se tak nějak všeobecně řadí mezi extrémní sporty, ale mně přijde, že je tam skoro omylem. Když si vezmu, že ho lidé řadí do stejné kategorie jako skoky na motorkách nebo třeba i snowboarding, kde se skáčou až desítky metrů dlouhé skoky, je to až úsměvné. Já tvrdím, že skateboarding je spíše technicky náročný sport. To souvisí i s pády. Je jich mnoho, ale obvykle po malých dávkách. Oproti snowboardingu, kde pád na skoku většinou může znamenat zranění nebo minimálně takový otřes, že jste ten den dojezdili, tak na skejtu můžete spadnout 100x za den a budete mít pár modřin, maximálně se odřete. Potom tak jednou za 1000 nepovedených pokusů se praštíte do holeně a budete chvilku skučet, ale tady o nic moc nejde. Časem se člověk naučí i padat a je to čím dál lepší. Na skateboardingu mám rád, že nepovedený pokus nebo pád neznamená nutně velké následky. Když spadnu na kole nebo mě skosí někdo při fotbale, je to snad i horší. Nebudu říkat, že zranění neexistuje. Existuje, ale většinou si za něj člověk může sám, protože přecenil svoje schopnosti nebo už byl prostě unavený a přehnal to.  

 „Skejťáci jsou jen flákači!“

Se skateboardingem je to možná podobné jako s cyklistikou. Někdo jde na kolo, aby měl jako cíl oblíbenou hospodu a tam poseděl chvilku s kámoši. Stejně tak skejťák si někdy jde ven jen tak zajezdit, bez toho, aby něco hrotil, a třeba si taky dá pivko. Z toho nejspíš vzniklo tohle „flákačství“, ale pokud se chcete naučit na skejtu pořádně vyskočit nebo pod sebou prkno protočit, zabere to roky dřiny a rozhodně to s flákáním nemá nic společného. Já se nějaké triky učil i několik let a je nepříjemné pak slyšet, že mě lidé berou jako flákače. Myslím, že tento pohled už se mění, jak se skateboarding zviditelňuje a lidé ho začínají více respektovat, protože chápou, že to není zrovna jednoduché. Když chcete závodit, musíte jezdit denně téměř dvě tři hodiny a každý den se překonávat. Protože se skateboarding přibližuje olympiádě, přidala se ještě náročná kondiční příprava - aby se člověk vyhnul zranění a lépe připravil tělo na větší a náročnější triky.

„Skateboarding není organizovaný“

Ve skateboardingu existuje spousta cest, stačí si jen vybrat. Zkusme na chvíli zůstat u té cyklistiky, pro srovnání. Jakmile si někdo pořídí kolo a není vrcholový sportovec, také si ho pořídí s nějakým záměrem. Buď jezdí po silnici, nebo v mírném terénu, někdo letí z kopce na single tracku. Ale ani jedno z toho nedělá závodně, jen pro zábavu. Neorganizovaně, s přáteli, protože ho baví cesta, jakou si s kolem vybral. U skateboardingu je to stejné. Můžete si pořídit skejt s tvrdými koly do skateparku, nebo širší desku do bazénu, nebo měkčí kola na hrubší povrch ve městech. Plus to všechno absolvujete s přáteli, úplně stejně, jako když si vyjedete za město na kole. Na pohodu, neorganizovaně. A stejně jako v cyklistice existuje i závodní forma, ve skateboardingu existují závodní série. Od lokálních, které většinou organizují místní skateshopy, až po národní série v režii České asociace skateboardingu. Zde je několik kategorií podle věku, nejmladší je do devíti let (U9), pak do čtrnácti (U14) a starší. Plus rozděleno na ženy a muže. Do těchto sérií se může přihlásit jakýkoliv člen asociace, stejně jako do místních klubů skateboardingu, kde se můžou zlepšovat. Pro další hledání doporučuji #czechskateboarding na sociálních sítích.  

„Skejtem se nejde uživit“

Tohle jsem si dokonce sám myslel, když jsem byl mladší. Říkal jsem si, že je to fajn brigáda, když občas něco vyhraju na závodech nebo dostanu něco od sponzorů. Dál jsem studoval a vždy se snažil naučit i něco dalšího, co bych případně mohl dělat, až ta brigáda skončí. Jenže pořád nějak nekončila a stále to stačilo, abych byl schopen si zajistit dost spokojený život, kdy dělám naplno to, co mě baví. Navrch jsem zvládl dodělat i vysokou školu, ale asi ji nikdy moc nevyužiju, protože skateboarding a aktivity kolem něj mě živí nadále a chtěl bych u toho zůstat. Myslím, že vyhlídka pro mladé ridery je o dost lepší, než byla dřív pro mě. Skateboarding se posunul a s ním i podpora, kterou dostáváme. Kluci si teď za tím můžou jít, i když je asi nečeká zrovna fotbalový šek. Ale skateboarding je může vzít kolem světa s kámoši jako mě a dát jim třeba i víc než jen peníze. Protože tohle mi dal skateboarding nejvíc: cestování a rozhled do světa.